Večer 22.11.2018 jsem měla opět výjezd při kterém i srdce pláče :,(
Ten smutný pohled pejska ,který nechápal co se děje .
Okolo 20 h zasahovali všechny složky IZS v jablonecké Opletalově ulici v domě č. p. 40.
Stará paní neotevřela dveře známému ,který ji nesl nákup a sousedé ji neviděli ten den vycházet z bytu.
Naši asistenci si vyžádala policie,takže na místo vyrážím hned.
U domu se potkávám a zdravím s hasiči a zrovna záchranáři vynášejí na nosítkách paní.
To byla první rána se kterou jsem se musela vyrovnat,smutný pohled :,(
Jdu dál k bytu.Policisté mi ukazují kam mám jít.
A pak toho šmudlu vidím.
Náhle mám zalité oči .
Sedí tam a vyděšeně kouká kolem sebe na lidi ,které nezná,neví proč tam jsou a proč nesou paničku pryč :(
Zrovna se k němu sehnula paní doktorka ze záchranky a hladí ho na hlavě.
Pokládám ji už léta naučenou otázku "tak co, jak to s paní vypadá? "
Gesto zvednuté rameny a lékařka dodává těžko říci :(
Policista mi doplňuje informace,že žádné příbuzné se jim zatím nepodařilo vyhledat.
Je tedy rozhodnuto,pejsek musí odjet semnou.
Při cestě do auta ještě vyzvídám od sousedů jestli někdo nezná jméno pejska.
Jakmile zazní jméno Zizi pejsek alespoň trochu zareaguje a zavrtí ocáskem.
První noc u nás asi pro něj nebyla jednoduchá.
Ukázala jsem mu pelíšek,dala čistou deku a uložila ho do tepla.
Dostane baštu,bude chodit na procházky. Uděláme vše proto ,aby si co nejrychleji na nové prostředí zvykl a brzy zapoměl na včerejší noc.
Na paničku moc myslíme a přejeme ji,aby se vrátila domů.
Ten smutný pohled pejska ,který nechápal co se děje .
Okolo 20 h zasahovali všechny složky IZS v jablonecké Opletalově ulici v domě č. p. 40.
Stará paní neotevřela dveře známému ,který ji nesl nákup a sousedé ji neviděli ten den vycházet z bytu.
Naši asistenci si vyžádala policie,takže na místo vyrážím hned.
U domu se potkávám a zdravím s hasiči a zrovna záchranáři vynášejí na nosítkách paní.
To byla první rána se kterou jsem se musela vyrovnat,smutný pohled :,(
Jdu dál k bytu.Policisté mi ukazují kam mám jít.
A pak toho šmudlu vidím.
Náhle mám zalité oči .
Sedí tam a vyděšeně kouká kolem sebe na lidi ,které nezná,neví proč tam jsou a proč nesou paničku pryč :(
Zrovna se k němu sehnula paní doktorka ze záchranky a hladí ho na hlavě.
Pokládám ji už léta naučenou otázku "tak co, jak to s paní vypadá? "
Gesto zvednuté rameny a lékařka dodává těžko říci :(
Policista mi doplňuje informace,že žádné příbuzné se jim zatím nepodařilo vyhledat.
Je tedy rozhodnuto,pejsek musí odjet semnou.
Při cestě do auta ještě vyzvídám od sousedů jestli někdo nezná jméno pejska.
Jakmile zazní jméno Zizi pejsek alespoň trochu zareaguje a zavrtí ocáskem.
První noc u nás asi pro něj nebyla jednoduchá.
Ukázala jsem mu pelíšek,dala čistou deku a uložila ho do tepla.
Dostane baštu,bude chodit na procházky. Uděláme vše proto ,aby si co nejrychleji na nové prostředí zvykl a brzy zapoměl na včerejší noc.
Na paničku moc myslíme a přejeme ji,aby se vrátila domů.
